Jedním ze základních nástrojů KAIZEN je tzv. spaghetti diagram. Vezmete papír s půdorysem pracoviště a sledujete pohyb operátorky. Každý krok zaznamenáte čarou. Po hodině máte na papíře změť čar, která vypadá jako talíř špaget. Odtud název.
Čím víc čar, tím víc zbytečného pohybu. Čím víc zbytečného pohybu, tím méně skutečné práce.
Co diagram ukázal
Na lince sedadlových senzorů jsem naměřila, že operátorky chodily kvůli pohybu materiálu 45,5 metrů na každý cyklus. Materiál byl rozmístěn tak, jak se to hodilo při instalaci linky. Ne tak, aby to dávalo smysl pro práci.
Po přestavbě rozmístění materiálu a pracovišť 23 metrů. Bez nových strojů, bez investice do technologie. Jen jiné rozmístění toho, co tam bylo.
Proč na to nikdo nepřišel dřív
Protože 45,5 metrů vypadá normálně, když to tak bylo od začátku. Operátorky chodily, práce šla, linka plnila plán. Nikdo neměřil, kolik z toho pohybu je zbytečné.
Spaghetti diagram je jednoduchý nástroj. Papír, tužka, hodina pozorování. Ale musíte ho udělat. A pak se na výsledek podívat bez předpokladů.
Pohyb není práce
Ve výrobě i ve skladu platí jedno pravidlo: pohyb přidává únavu, ne hodnotu. Každý zbytečný metr je čas, který se mohl věnovat skutečné výrobě nebo obsluze zákazníka.
Přitom ve většině provozů, do kterých přijdu, nikdo nikdy spaghetti diagram neudělal. Ne proto, že by to bylo složité. Prostě na to nebyl čas, nebo nikdo nevěděl, že to existuje.
A tak operátorky chodí 45 metrů místo 23. Každý den. Léta.
Víte, kolik zbytečných metrů chodí vaši lidé?
Přijedu, projdu provoz a ukážu vám, kde ztrácíte čas pohybem, který nepřidává hodnotu.
Napište mi