Pracovala jsem jako vedoucí skladu ve velkoobchodě s potravinami, alkoholem a drogérií. Pod sebou jsem měla 20 lidí, dvě směny a logistiku 7 vozidel. Jednou z věcí, která mi lezla na nervy od prvního dne, bylo třídění obalů.
Zákazníci vraceli bedny s lahvemi jak jim to vyhovovalo. Gambrinus ke Klášteru, Staropramen k Radegastu, vše dohromady. A pět nočních skladníků pak každý den roztřiďovalo.
Čísla, která nikdo nepočítal
Jednou jsme si to spočítali. Jednoduše, tužka a papír.
Dvě hodiny. Pět lidí. Každý den. To je 50 hodin týdně, tedy 1,33 člověka z pěti, kteří celou noc nedělali nic jiného než třídili bedny. Jen proto, že nikdo nikdy neřekl ne.
Jedno pravidlo, žádná investice
Zavedli jsme jedno pravidlo. Neroztříděné bedny od zákazníků nepřebíráme. Stejné pravidlo, které standardně platí při závozu přímo z pivovarů. Nic nového, jen jsme ho rozšířili na zákazníky.
Přišla nevole, výmluvy, pár nepříjemných hovorů. Ale zákazníci se to naučili. Do měsíce to bylo samozřejmostí.
Roztřídění beden pak trvalo průměrně 35 minut. V pěti lidech. Z 50 hodin týdně na 14,5 hodiny.
Co z toho plyne
Žádný software. Žádná investice. Jen jedno rozhodnutí, které se odkládalo roky, protože tady to tak prostě chodí.
Tohle vidím ve většině skladů při procesním auditu. Ne špatní lidé, ne špatná technika. Jen věci, které se dělají určitým způsobem, protože se tak vždy dělaly. A nikdo si nesedl a nespočítal, co to stojí.
Přitom stačí tužka, papír a ochota říct zákazníkovi ne.
Máte ve skladu něco podobného?
Přijedu, projdu provoz a do 4 týdnů víte, kde ztrácíte čas a peníze. Bez dalšího náboru, bez složitých systémů.
Napište mi