Při mapování výrobní linky jsem se zastavila u zatavovací pece. Dvě operátorky, jedna práce. Jedna zatavovala svazky kabelů, druhá stála vedle a rukou bránila svazkům, aby sklouzly z pásu před vstupem do pece.
Zeptala jsem se: Jak dlouho to tak děláte? Odpověď: Od začátku. Tak to vždycky bylo.
Druhá operátorka jako živý přípravek
Technicky vzato, druhá operátorka plnila funkci kontroly. Nic víc. Svazky byly lehké, pás byl kovový, svazky se při zatavení občas přilepily k pásu. Někdo se jednou rozhodl, že to bude řešit druhý člověk. A tak to zůstalo.
Když se na výrobu díváte každý den, přestanete věci vidět. To je normální. Proto má smysl přizvat někoho zvenku, kdo přijde bez návyků a bez předpokladů.
Řešení z železářství
Pod pás jsme namontovali dveřní kartáč. Štětiny snadno přilepené svazky odlepily, žádný problém.
Jedna operátorka byla uvolněna na jinou práci. Bez propouštění, bez reorganizace. Jen přesunuta tam, kde přidávala hodnotu.
Jak takové věci vznikají
Nikdo neudělal špatné rozhodnutí schválně. Při spouštění linky byl problém, někdo ho rychle vyřešil tím co měl po ruce, tedy druhým člověkem. Pak se na to zapomnělo. Linka jela, problém byl vyřešen, nikdo se k tomu nevracel.
Ve výrobě a ve skladech mívají taková místa svůj název: workaround. Dočasné řešení, které se stalo trvalým. Stojí čas a peníze každý den, ale nikdo je nepočítá, protože jsou součástí normálu.
Najít je není těžké. Stačí přijít a dívat se.
Kolik workaroundů máte ve svém provozu?
Přijedu, projdu provoz a ukážu vám, kde ztrácíte čas a lidi na věci, které jdou vyřešit levněji.
Napište mi